„To, co pomáhá mamince, pomáhá i miminku.“

Tahle jednoduchá věta a mnoho dalších magických výroků utvářely Klárky porodní příběh, který mi sdílela pár měsíců po porodu do zprávy a já věděla, že tato výjimečná zkušenost by mohla pomoci dalším ženám, které se mohou dostat do podobné situace.

Klárka sdílí detailně všechny kroky a pocity, které se děly kolem plánovaného císařského řezu, ze kterého se i přes příčnou polohu miminka a sníženou funkci placenty, stal „dobrý vyvolaný porod“.

V nejnovějším dílu podcastu DVĚ DUŠE sdílí Klárka, máma tří dětí, jak:

Její třetí těhotenství přineslo nečekané výzvy, ačkoli první dvě byla bezproblémová

Komunikovala s miminkem, které se usadilo do příčné polohy

Dělala aktivní kroky a propojila lékařskou péči s vlastní intuicí

Proměnila strach v důvěru a stála za sebou a miminkem

Zažila zevní obrat z příčné polohy

Dokázala prioritizovat péči o své tělo a spojení s miminkem před zdánlivými povinnostmi, které jsou kolem mámy dvou dětí neustále

Klárčin příběh není jen o porodu – je o hluboké ženské moudrosti, která dokáže naslouchat signálům těla i v nejistých chvílích.

Takové příběhy mě utvrzují v tom, že naše těla i miminka mají svou vlastní inteligenci, kterou stačí respektovat a podporovat.

Poslechněte si celý rozhovor na Spotify, YouTube nebo Apple Podcasts a nechte se inspirovat silou ženské intuice.

A kolik strachu tenhle mýtus v ženách zasel…

Pravda je, že většina žen může po císařském řezu rodit přirozeně.

Tělo ví, jak rodit. Umí se zregenerovat. Jen potřebuje klid, důvěru a podporu.

A přesto se ženy často setkávají s větami jako:

„Jizva se při porodu může roztrhnout.“

„VBAC je nebezpečný pro dítě.“

„Když už jste měla císař, tělo to nezvládne.“

Skutečnost je jiná: Riziko ruptury je velmi nízké (0,5%), tělo má obrovskou schopnost léčení a úspěšnost přirozeného porodu po císaři (VBAC) je kolem 70–80 %. A nehraje v tom hlavní roli stav jizvy, ale:

Přirozený začátek porodu (bez vyvolávání)

Pohyb, vzpřímené pozice a důvěra v tělo

Tichý, bezpečný prostor

Tým, který ženu podporuje v jejím záměru

V novém dílu podcastu sdílí svůj příběh Dana Pala, která po dvou císařských řezech porodila přirozeně. S vírou v sebe, s podporou týmu a vědomou přípravou.

Poslechněte si její cestu – o síle, důvěře a ženském těle, které ví, jak rodit, když mu to dovolíme.

Spotify, Apple podcast, Youtube.

Nejvíce jsme se ponořily do tématu plodnosti – a jak Olga zdůrazňuje, není to jen „ženská záležitost“! Mluvíme o tom, jak do této cesty zahrnout i muže, a jak velkou roli hraje tlak a výkonnostní přístup, který páry často cítí.

 Fascinující bylo i povídání o napětí břišní stěny, které lze ovlivnit korekcí postoje a terapeutickými vstupy. Jak je důležité znát polohu miminka a jak se napětí břišní stěny a poloha vzájemně ovlivňují.

Olga také sdílí, jak dnes funguje mezioborová spolupráce, která je pro informovanost ženy v počátcích tak důležitá. Začíná právě u gynekoložky, kde by se ženy měly dozvědět jaké mají možnosti.

Otevřely jsme téma jizev, VBAC a preventivního uvolňování pánevního dna před porodem.

Zabrousily jsme také do poporodního tématu, kde jsme se opět vrátily k pánevnímu dnu z pohledu přirozené rehabilitace a také kdy už je potřeba zajít na gynekologii a věci řešit.

V závěru se Olga otevřeně dělí o své vlastní zkušenosti s těhotenstvím a porody, a prozrazuje, jak ona sama odpočívá.

Rozhovor si můžete poslechnout na Spotify, Apple podcast a Youtube.

Na každém předporodním opečování se s ženami dotýkám jednoho tématu, které mnohé ze začátku přehlíží.

Opakovaně se mi vrací příběhy žen, kterým byla zavedena kanyla bez optaní. Nebo se prováděly výkony, o kterých je nikdo dopředu neinformoval. 

A tak v rámci příprav probíráme i téma PŘEDPORODNÍHO PŘÁNÍ, které u prvního porodu tyto ženy neměly. 

Pokaždé mě napadne totéž… jestli by to bylo jinak, kdyby ten papír měly v ruce a co se vlastně spustí tím, že ho sepisují a zařizují, aby se dostal do potřebných míst. 

Pak přichází další vrstva… 
období po porodu a s ním POPORODNÍ PLÁN. 

Příprava na porod často zabírá víc prostoru, než na šestinedělí, ale všechny víme, že porodem to teprve začíná. Šestinedělí je klíčové pro naše fyzické a mentální zdraví v raném mateřství. 

Nenechme si to proklouznout mezi prsty a pojďme se společně zamyslet, jak si ve čtvrtém trimestru vytvořit bezpečné a  pečující zázemí. 

Počtěte si, dejte si chvilku na zamyšlení. 𓂃♡

Předporodní PŘÁNÍ

píšete ideálně ve spolupráci s dulou nebo porodní asistentkou, která vás navede podle vašich preferencí a aktuálních možností. Přemýšlíte, zvažujete, cítíte.

𓂃 je to váš hlas ještě před tím, než porod začne

𓂃 říká personálu i vašemu partnerovi: vím, co se tady děje

𓂃 a nic se nestane bez mého vědomí

Když žena přemýšlí o svém předporodním přání, začíná si víc uvědomovat:
𓂃 co se kolem porodu děje
𓂃 jaké má možnosti
𓂃 kde jsou její hranice 

… a hlavně, že její HLAS má své místo.

A právě proto vnímám předporodní přání jako tichý, ale pevný bod, o který se může žena (i její partner) opřít.

PARTNER…

𓂃 ví, co chcete, i ve chvíli, kdy vy mluvit nechcete nebo nemůžete

𓂃 má se za co postavit

𓂃 má úkol a cítí se užitečný

Předporodní přání můžete napsat klidně i sama… v klidu, v době, kdy máte energii a mysl čistou. Nejlépe ve třetím trimestru, kdy porod přestává být abstraktní a začíná být reálný.

Není to dokument, který musíte splnit. Je to váš záměr a vaše připomínka sobě samé i všem kolem vás, že víte, co se děje.

Na co myslet při sepisování předporodního přání?

𓂃 průběh porodu: přejete si spontánně započatý porod, nebo jste otevřená intervencím? Co pro vás znamená „přirozený průběh“ a kde jsou vaše hranice?

𓂃 přítomnost blízkých: kdo u porodu bude a v jaké roli? Přejete si dulu nebo soukromou porodní asistentku, kamarádku, maminku, partnera…

𓂃 prostředí a intimita: jaké prostředí vám pomáhá cítit se bezpečně? Ticho, přítmí, klid, partner, dula, PA… ?

𓂃 monitorování: jak moc chcete být sledována přístrojem a v jakých polohách? Jste ochotná lehnout si na záda, nebo potřebujete volnost pohybu?

𓂃 pohyb a polohy: jak vám vyhovuje svobodný pohyb, volba polohy v průběhu celého porodu, i při tlačení?

𓂃 tlumení bolesti: jaký máte postoj k nefarmakologickým metodám jako masáž, koupel, dech, afirmace? A kde je vaše hranice, pokud bude bolest velká?

𓂃 intervence: jaký máte postoj k epiduralu, oxytocinu, nástřihu hráze? Vědět proč to nechcete je stejně důležité jako to napsat.

𓂃 první okamžiky po porodu – víte, proč je důležitý bonding (skin to skin) okamžitě po porodu? Kdyby nebyl bonding možný na vás, bude k dispozici váš partner?

𓂃 pupečník a placenta: důležitost dotepání pupečníku, spontánního porodu placenty a otázka ponechání placenty a jejího případného zpracování

𓂃 péče o novorozence: vitamín K, vykapávání očí, dudlík, kojení, rooming-in – to vše jsou rozhodnutí, která stojí za to promyslet předem

𓂃 scénář komplikací: co si přejete, pokud bude potřeba císařský řez nebo miminko skončí na neonatologii?

Na co si dát pozor?

Přání funguje nejlépe, když víte proč chcete to, co chcete. Čím víc rozumíte svému tělu a průběhu porodu, tím sebejistěji to dokážete říct i v napjaté situaci a personál to vycítí.

Vyhněte se přání, která zní jako příkaz bez prostoru pro dialog. Místo „NECHCI epidurál“ zkuste „Preferuji rodit bez epidurálu, ale pokud ho budu potřebovat, chci být ta, kdo o tom rozhodne.“

Pokud si nemůžete dovolit dulu nebo PA, hodně informací načerpáte z této miniknihy: Co je pro mě dobré? Důležitá rozhodnutí v těhotenství a při porodu?

Otázky k zamyšlení při sepisování:

𓂃 Co je pro mě při porodu nejdůležitější – bezpečí, soukromí, svoboda pohybu, ticho, přítomnost partnera?

𓂃 Jaké prostředí mi pomáhá uvolnit se a cítit se bezpečně?

𓂃 Kdo u porodu bude a v jaké roli – aktivní podpora nebo jen přítomnost?

𓂃 Co potřebuji slyšet a co naopak ne?

𓂃 Jaký mám postoj k monitorování, intervencím a urychlení porodu a proč?

𓂃 Jak chci tlumit bolest, pokud bude velká a kde je moje hranice?

𓂃 Co chci zažít v prvních minutách po porodu?

𓂃 Co si přeji ohledně péče o novorozence hned po porodu?

𓂃 Jak si představuji scénář, kdyby porod nešel podle plánu?

𓂃 Kdybych měla říct personálu jednu věc, co by to bylo?

A nastupuje vymyšlení POPORODNÍHO PLÁNU, při kterém si můžete pokládat tyto otázky. 

Jak si představuju své šestinedělí?

𓂃 kdo chci, aby pomáhal mě a mé rodině

𓂃 jak bych se při tom chtěla cítit

𓂃kdo mi uvaří a přijde jen tak být, bez rad a bez soudů

𓂃 co chci udělat pro to, abych z tohoto posvátného období vyšla silnější a úplnější a ne vyčerpaná a prázdná

𓂃 koho bych chtěla vidět v prvním měsíci

𓂃 jaká by mohla být největší překážka v odpočinku

𓂃 jak si zajistím prostor pro zdřímnutí s miminkem, pokud mám doma batole

𓂃 kdo umí naslouchat, aniž by vnucoval své názory

𓂃 jak si zajistím jídlo – mrazák, maminka, kamarádky, donáška

𓂃 komu svěřím miminko, když budu potřebovat něco zařídit

𓂃 jak moc chci používat telefon a kdy se odpojít

𓂃 jaké pomůcky chcete používat, když budete potřebovat dojít na záchod, vysprchovat se,..? (košík na miminko, lehátko, hrací deka…)

𓂃 komu můžete jen tak zavolat a pokecat si

𓂃 co mi dělá radost – zpívání, pohyb, hudba, knihy, podcasty, ticho

Stejně jako jste měly svůj předporodní tým, 

napište si, kdo bude tvořit váš 

POPORODNÍ TÝM.

𓂃 poporodní dula

𓂃 laktační poradkyně

𓂃 gynekologická fyzioterapeutka

𓂃 dětská fyzioterapeutka

𓂃 kamarádky, maminka, mateřská centra

𓂃 specialistky na ženy po porodu

Zkuste se nad těmito otázkami zamýšlet v průběhu celého těhotenství, protože vztahy se v něm mění. My se měníme a to, co nás nejvíc brzdí z mého pohledu je

UMĚT SI ŘÍCT O POMOC.

𓂃 cítíme u toho vinu

𓂃 připadáme si neschopné

𓂃 a za tím vším je sebehodnota

A přitom říct si o pomoc není slabost.

Je to jedna z nejodvážnějších věcí, které jako máma můžeme udělat.

Přijmout pomoc znamená říct: vím, co potřebuji, co má hodnotu a dovoluji si to dostat.

Šestinedělí není závodem v soběstačnosti.

Je to posvátný čas, kdy se z ženy stává máma a ten přechod si zaslouží péči, ne výkon.

𓂃 nemusíte všechno zvládnout samy

𓂃 nemusíte být silné každý den

𓂃 smíte být těmi, o které se někdo stará

Začněte s přípravou na šestinedělí ještě v těhotenství.

Žena, která ví, že má oporu, rodí jinak. 𓂃♡

Nesl se v duchu: méně tlaku, více důvěry.

Přinesl pomalý rozpad zajetých kolejí a stavění nových.

Tělo dostalo zabrat, duše byla naplněná láskou, ale zároveň čelila mnoha výzvám.

VĚDOMÝ POHYB

Než se minime postavila na vlastní nožky, nosila jsem fest. A pak za ní hlavně lítala a zachraňovala z horolezeckých výstupů. Nosítko mě zachraňovalo při vaření, v kavárnách, na výletech s klukama a když bylo ouvej.

Intenzivní cvičení vůbec nebylo potřeba. Dřepů, zvedání, poponášení, běhání a akrobatických poloh je mezi 1 a 2 rokem požehnaně, a tak pro mě zůstává priorita FUNKČNÍ vědomý pohyb, MIKROJÓGOVÉ flow a hlavně PÉČE.

Díky vědomému pohybování při nošení, kojení a každodenních věcech se kolem roku a půl tělo začalo zpevňovat samo, přirozeně, bez tlaku.

NOŠENÍ

Čím víc jsem nosila, tím víc mi dávalo tělo najevo, kde má hranice.Dlouhé nošení si vždy vyžádalo nejdřív uvolnění přetížených zad a znovunalezení core dechem.

ZMĚKČENÍ mi přináší parťáci, kteří se válí nebo schovávají v obýváku: pěnový válec, ježek, tenisák, masážní podložka s bodlinkami, overball.

Slabé bříško a hyperlordóza je moje téma od dětství, proto tříselné kýly. Je neuvěřitelné, jak moc je v tomto tématu správné nastavení pánve s hrudníkem a dech stěžejní. Ale je to dřina, zvát je k sobě během nošení, uff.

VÝVOJOVÉ MILNÍKY A SPÁNEK

Jakmile děťátko začne CHODIT a víc MLUVIT, vždy se to projeví na spánku.

V roce a čtvrt to bylo pořádné tóčo.

Moje nejmenší je bystrá, upovídaná, zvídavá a hodně společenská. Tím, jak se nebojí oslovit kdekoho, posunula mi hranice komfortu, které mě učí nebát se mluvit s cizími lidmi jen tak.

Tenhle vývojový skok přinesl spinkání jen se mnou a buzení co chvíli. Kdysi bych se hroutila, ale když rozumíte tomu, co se děje, přestanete s tím bojovat. Začnete víc důvěřovat a z vyčerpávající bitvy se stane prostě… fáze.

VÍC VŠEHO

Jak u kluků, tak i u mé maličké se v druhém roce zvýšila potřeba POZORNOSTI, nošení, kojení, přišla separační úzkost a oči se upnuly na každý pohyb mé malé průzkumnice, která se nebojí ničeho.

Je to období, kdy mi je venku lépe než uvnitř. Oba kluky jsem díky tomu naučila spát hlavně v kočárku, ale tady je vše jinak. Potřebuju být doma, když kluci přijdou ze školy a moje maličká se stala první, která spinká po obědě doma.

Velkou výzvou bylo skloubit potřeby všech dětí: spánek, kroužky, škola, příprava jídla, 1:1 čas. Díky tomu se kluci stali mnohem víc samostatní.

Hluk se v naší domácnosti zvýšil o několik decibelů a přišla srážka s vysokou citlivostí.

TICHO, SAMOTA A HRANICE

Žádné lekce jógy, fitko ani terapie. Jednoduché kroky k tomu, abych nakumulované napětí pustila z těla ven. Protože jinak se ze mě stává Kálí, která seče hlavy na potkání.

Domluvila jsem si okýnka pro TICHO a SAMOTU. S nimi přišlo velké uvědomění, jak moc nám chybí komunita…blízcí, kteří by dítě vzali na chvíli z náruče a přenesli pozornost na sebe, abychom se nadechli a nebyli pořád jen ve střehu.

Zkuste pozorovat, kolikrát za den jste v takovém tlaku, že vám dech vůbec neplyne. Kdy ho prostě držíte v nádechu, v pohotovosti. Když nervová soustava bije na poplach, jít si zaběhat není cesta. Pro mě bylo řešením zastavení, ticho a minimalistická pravidelná péče.

VÝŽIVA

Menstruace se ke mně zatím ještě nevrátila. Mé tělo živí malého človíčka a to je obrovská práce, která si žádá péči zevnitř.

Proto se pro mě stalo stěžejní vyživovat se ve stylu Paretova pravidla 80/20 (80% výživně, 20% prasárničky). Být na sebe příliš přísná vede jen k napětí, stresu a vyčerpání. Je mnohem lepší mít radost z jídla, než se z něj stresovat.

U doplňků stravy se zaměřuji především na to, co tělo po porodu a při kojení skutečně potřebuje.

Základem je hořčík pro podporu nervové soustavy, svalové regenerace a může přispět i ke kvalitě spánku. Vitamin A, dále omega-3 mastné kyseliny pro mozek a hormonální rovnováhu, zinek pro imunitu a hojení a měď pro jeho přirozené vyvážení.

Důležitý je také jód, zejména pokud ho není ve stravě dostatek.

Kolagen může podpořit pojivové tkáně, které jsou po porodu vlivem hormonálních změn více oslabené, a přispět k péči o klouby a kůži.

KDYŽ SE JEDNY DVĚŘE ZAVÍRAJÍ, ABY SE OTEVŘELY DALŠÍ

Celý druhý rok byl rozpadem a zároveň tím nejdůležitějším skládáním.

Přehlcenost, odpojení od sociálních sítí, hledání sebe a human design jako pilíř, ke kterému se vracím, když nevím. Nedává mi návody na život, vrací mě k sobě.

Letos mě čeká zlomový věk. A za všechny kotrmelce jsem nejvíc vděčná. Přinášejí mi růst, úžasné lidi do života, umění pouštět a nebát se říct si o pomoc. Navázat pravidelnou rodinnou podporu, abychom mohli opečovávat naše partnerství, protože to je na prvním místě.

HOLČIČKA MOJE

To nejlepší na konec.

Sukýnky, šatičky, culíčky, růžová, nonstop zpívání, malování, koukání se do zrcadla. Pusinky a pohlazení, ale také pořádné pištění…aukyyy

Kluci ji nevnímají jako soupeře, chrání ji. A vidět, jak se tihle tři propojují, je jedno z největších světel celého druhého roku.

Být maminkou holčičky je moje největší učení. Učím se s ní odpočívat, přemýšlet nad svou energií, nad tím, co nechci, aby viděla a opakovala…

Čančáme se, češeme vlásky, ťapkáme první barvičky na obličej a nad spoustou věcí mávám rukou.

Nese v sobě ženskou energii přirozeně. A to, jak mi ji každý den ukazuje, je největší dar.

Děkuju, že jsi

Mateřství je krásné, intenzivní a někdy vyčerpávající. Zvlášť v těch prvních měsících, kdy se naše tělo teprve zotavuje z porodu, hormony tančí svůj divoký tanec a my se učíme pečovat o nového človíčka, se představa klasické „poporodní rehabilitace“ může zdát jako vtip z jiné planety.

Během let práce s těhotnými a čerstvými maminkami jsem si všimla, že největším problémem není nedostatek informací o tom, co bychom měly dělat, ale realistické zasazení této péče do každodenního života s miminkem.

Proto mi dává smysl koncept minimalistické poporodní rehabilitace založené na třech jednoduchých pilířích: TĚLO, DECH a MYSL.

Pojďme se podívat, jak může taková rehabilitace vypadat v realitě ženy, která tráví 90% dne se svým dítětem v náručí.

Pilíř první: TĚLO a funkční mikropohyby

Minimalistická poporodní rehabilitace: učte se od svých dětí

Vzpomínáte si na ten moment, kdy jste po porodu chtěly „začít cvičit“ a realita vám vrátila míč rovnou do obličeje? Au…

V raném mateřství není energie, prostor ani chuť na velké tréninky.

A víte co? To je naprosto v pořádku.

Místo ždímání těla hledám jemnost.

Opírám se o pár pilířů – a jedním z nich je funkční pohyb v každodennosti.

Dělám teď to, co kdysi s klukama – kopíruju jejich pohyby a do nich nenápadně vsunu mikrocvik. Minule jsem kopčila pozici 3 měsíčního miminka a práci s kyčlemi.

Tohle video patří „plážové poloze“ – lehu na boku.

V první části videa uvidíte moji nejmenší, jak si tu pozici užívá.

V druhé mě, jak si ji „vypůjčím“ a zapojuji bok, ruku, nohu a dech.

Najednou cítím, jak se tělo znovu zapíná…bránice, pánevní dno, příčný břišní sval, hluboké svaly páteře.

A pak klasika… F. se rozhodne, že je čas na kojení. Kolíbám se na sedacích kostech, dýchám a pokračuju v mikrorehabilitaci.

Mateřství jako fyzioterapie.

Děti kolem 5.–7. měsíce se na boku učí přenášet váhu a stabilizovat trup –

přesně ty svaly, které po porodu potřebujeme znovu probudit.

Když jejich pohyb kopírujeme, obnovujeme vlastní vývojový program.

Jemně. Přirozeně. Bez tlaku.

Děti během prvního roku projdou dokonale naprogramovaným vývojem pohybu a my si díky nim můžeme ten zázrak znovu prožít.

To je ta rehabilitace, kterou zvládnete přímo s dítětem.

Bez plánování.

Bez výčitek.

Bez výkonu.

Síla je v JEDNODUCHOSTI a PRAVIDELNOSTI.

Každý malý pohyb má význam, když ho děláte vědomě.

Vzkaz pro mámy:

Nemusíte dělat víc.

Nemusíte se honit za výkonem.

Váš každodenní pohyb s dítětem má smysl.

Stačí vnímat, napřimovat se, dýchat, být.

Protože někdy ten nejhlubší trénink vypadá jako obyčejné houpání při kojení.

Když se naučíme vnímat a využívat každodenní pohyby s dítětem jako příležitost k jemnému posílení core, získáváme nástroj, který je vždy po ruce. Ale tělo potřebuje víc než jen fyzický pohyb – potřebuje také uvolnění a regulaci. A tady přichází na řadu druhý pilíř: pohyb jako cesta k uvolnění napětí.

Pilíř druhý: MYSL a tanec jako regulace nervového systému

TANEC: Nezábavnější část poporodní rehabilitace 

Poporodní rehabilitace v raném mateřství má dle mého pohledu tři pilíře:

1⃣ TĚLO: Funkční mikropohyby (viz můj předchozí post)

2⃣ DECH: Funkční vědomý dech a pránájáma (dechové techniky)

3⃣ MYSL: Péče o přetížený nervový systém (tanec, masáž, mindfullness, somatické cvičení, příroda, ….)

Pojďme k tomu tanci…

Všimli jste si, jak děti reagují na hudbu? 

Jejich tělíčko se začne hýbat do rytmu bez jediného zaváhání.

A ne, není to instatrendy tip pro mámy, ale realita, kterou teď fakt žiju. 

 Může za to moje nejmenší, protože první věc, kterou ráno řešíme je výběr písničky. Její první slova po probuzení jsou buď PRSÍČKA nebo PÍSNIČKA… což zní v jejím podání hodně podobně, takže se motáme od jednoho ke druhému

Její tělíčko reaguje ihned… buď se vlní, nebo mi v náruči úplně povolí. Fascinuje mě to a hlavně potvrzuje, jak moc silný nástroj to je.

Tanec byl vždycky mým útočištěm, místem, kde jsem mohla vypustit napětí a frustraci.

ÍZYPÍZYPOHYB. S každým dítětem ale ubýval prostor si na něj vůbec vzpomenout, a pak přišla Frída a připomněla mi, že tanec není navíc – je to naprostá přirozenost. 

Teď je pro mě TANEC okamžitá REGULACE nervového systému a CVIČENÍ v jednom. Nepotřebujete na to čas o samotě ani speciální prostor. 

Návod neexistuje, prostě zmáčkněte PLAY.

Kromě PROKRVENÍ, PROTAŽENÍ, POSÍLENÍ, UVOLNĚNÍ celého těla, je to taky nejrychlejší cesta, jak ze sebe dostat VZTEK (regulovat NS), který jsme teď rozebíraly se ženami z mých kurzů ve fb skupině. Nasdílela jsem pár svých uvědomění.

Tady bych chtěla vypíchnout takové tři rychlé cesty ven:

Moje oblíbené „zavrčení“ – místo křiku na děti vrčím a napětí odejde

Fyziologický povzdech – 2x nádech nosem, dlouhý výdech pusou (jako když děti vzlykají, když pláčou)

Vytřepat/Vydupat/Vytančit to – když už je po všem

A když je to velké, a přijde pláč, lehnu si na záda nebo se vsedě opřu o zeď. Uzemním se.

Dovolte svému tělu CÍTIT a VYJÁDŘIT, co potřebuje. Přesně jako to dělají naše děti.

Tohle je ta nejpřirozenější péče o tělo, kterou zvládnete i v chaosu mateřství.

Tanec a pohybové vyjádření emocí jsou mocné nástroje pro uvolnění nahromaděného napětí v těle. Ale abychom dokázali plně obnovit spojení s naším středem, potřebujeme ještě třetí pilíř – dech. Ten propojuje fyzické tělo s naší myslí a vytváří most mezi vědomým a nevědomým.

Pilíř třetí: DECH jako nejdostupnější nástroj

Třetí a poslední díl mini série o mikro-rehabilitaci v raném mateřství je tady!

Po TĚLE a MYSLI přichází DECH – nejdostupnější a nejúčinnější nástroj, který máme v poporodní rehabilitace neustále k dispozici 

Věděly jste, že se nadechnete zhruba 20 – 25 tisíckrát denně? A přesto většinu těchto dechů projedeme na autopilota.

 A teď si představte, že tenhle obyčejný, nenápadný DECH může být vaše superschopnost a každodenní návratová brána zpátky k sobě.

Když jsou doma náročné chvíle, je to dech, který se u mě zastaví. Zmrznu. Nervová soustava jde do paralýzy.  Nedostatek kyslíku způsobí ještě větší stres a napětí. 

Tohle je moje Achillova pata a na DECH se po porodu zaměřuju především. Když s ním umíte pracovat, stane se z něj tajná superschopnost každé mámy, která nabízí hned tři zásadní benefity:

1⃣ ZAPOJUJE HLUBOKÝ STABILIZAČNÍ SYSTÉM

Když se napřímíte a vědomě dýcháte do celého trupu (představte si dýchání do válce), automaticky se propojuje bránice s pánevním dnem. Tohle spojení je klíčové pro obnovu síly břišní stěny po porodu, aniž byste si musely lehat na podložku.

2⃣ REGULUJE PŘETÍŽENÝ NERVOVÝ SYSTÉM

S jednoduchým, ale o to razantnějším „Č“ výdechem a rychlým pohybem směrem dolů (jako když štípete dříví) okamžitě uvolníte nahromaděné napětí. Tahle technika funguje jako reset, když cítíte, že začínáte vřít nebo jste na pokraji sil z únavy.

3⃣ POSILUJE BEZ DŘINY

S každým výdechem můžete jemně aktivovat hluboké břišní svaly. Zkuste při přebalování, zvedání dítěte nebo vstávání z křesla výdechem mírně aktivovat spodní část břicha – zvednout pánevní dno vzhůru. Nebo si můžete jako já na procházce zacvičit pár rytířů s výpadem. Ale 90% rehabilitace vám v raném mateřství dá právě vědomé využití běžných pohybů s miminkem. 

S dechem si můžete hrát KDYKOLI a KDEKOLI – při kojení, při uspávání, zvedání, při vaření jednou rukou, zatímco druhou držíte dítě, ale také v chůzi, sedu, v náročných situacích a taky jak ukazuju na konci videa v JEDNODUCHÝCH ZASTAVENÍCH aka NAPOJOVAČKY.

DECHOVÁ VLNA: Zastavte se, nadechněte na 3-4 doby energii a stabilitu a na 6 dob vydechněte všechen chaos pryč… 

Vaše tělo, NS vám poděkuje a hlavně baby dostane mámu, která je o kapku víc doma sama v sobě.

Minimalistická rehabilitace v praxi: Jak začít

Pokud čtete tento článek a říkáte si, že ani na tohle nemáte čas nebo energii, mám pro vás jednoduchý tip: začněte s JEDINOU věcí.

Jen jednou denně si vědomě všimněte, jak stojíte, když přebalujete miminko.

Nebo si jednou za den pustěte oblíbenou písničku a pohupujte se do rytmu s dítětem v náručí.

Nebo se třikrát zhluboka nadechněte, když vás začne přemáhat únava.

Minimalistická rehabilitace není o přidávání dalších povinností do vašeho už tak nabitého dne. Je o nalezení drobných momentů vědomí v tom, co už děláte. O jemném napojení na tělo, které toho tolik zvládlo a zaslouží si vaši laskavou pozornost.

Pamatujte, že regenerace po porodu není sprint, ale maraton. Vaše tělo potřebuje čas a něhu.

A někdy ta nejúčinnější péče přichází v těch nejmenších, téměř neviditelných krocích.

Naposledy jsem psala o nošení v šestinedělí a ranném mateřství. Tentokrát vás vezmu do reality nošení „většího“ miminka. Není to návod ani doporučení, jen moje zkušenost – se vším, co mi nošení dalo… i vzalo.

Moje tělo, moje hranice, moje aha momenty. A taky pár tipů, co mi pomohlo, aby mi nošení úplně neodrovnalo tělo.

Jak to bylo dál?

Moje tělo se postupně vytrénovalo a když jsem nošení nepřeháněla, dokázalo mě krásně podržet. Zátěžová zkouška proběhla loni v Portugalsku, a pak znovu, když kluci nastoupili v září do školy. Větší uvědomění svého já mé nejmenší = větší potřeba být u maminky. Úplně přirozeně.

Ale co se stalo, když jsem nosila víc, než na co jsem opravdu měla sílu?

• tlak do pánevního dna = přetížení = oslabení

• na podzim se ozvalo pravé koleno při přechodu do dřepu, protože jsem se nevědomě zvedala přes špičky

• klenby na chodidlech se hlásily o slovo – tělo už prostě nezvládalo delší nošení

Neváhala jsem a pelášila na gynefyzio. Díky manuálnímu vyšetření jsem zjistila, jak na tom mé pánevní dno opravdu je. Dostala jsem jemné cviky, doporučení, korekce…

Proč tomu tak je?

Přerušovaný spánek, babičky daleko, nedostatek prostoru pro odpočinek a také relaxin – hormon, který má hlavní slovo v těhotenství – se hlásí o pozornost i po porodu, zvlášť když kojíme. Klouby a vazy nejsou tak pevné, jak bychom si přály. Proto, když to přeženeme, ozývají se bolístky. A stejně tak je to s rozestupem, který se v období vyčerpaní horkotežko stahuje. Není z čeho brát…

Hlídala jsem si osu dolních končetin, masírovala nohy manuálně, ježkem i ortopedickým koberečkem, posilovala klenby, protože jakmile jsou oslabené, svalové řetězce nám to pošlou rovnou do pánevního dna, které se nechytá.

Vše se časem stabilizovalo, sílila jsem.

O letošních prázdninách jsme byli ve Španělsku , bez kočárku (to by vydalo na samostatnou studii ). Byli jsme na to dva, takže uf… ale i tak.

Co se mi děje při delším nošení?

Po roce a půl, s 12 kg na břiše, jsem vypozorovala, že pokud vědomě nedýchám do bránice (do zadního popruhu) a nestojím zpříma, síla mi utíká – už ne přes pánevní dno, ale přes břicho, které je teď můj nejslabší článek.

Pokud to nehlídám, pouštím neutrální postavení pánve – auvajs na bedra, mezilopatkovou oblast, trapézy tahám to zády, vzniká napětí v krku, což má vliv dokonce i na hlasivky. Neměla jsem oporu v bránici a mluvila jsem v průběhu nošení jen z krku.

Když dýcháme mělce, plíce nejsou úplně “vyvětrané”, vzduch tam trochu stagnuje a sliznice mohou reagovat zvýšenou tvorbou hlenu, aby se samy chránily. Nosem proudí méně vzduchu, takže se do těla může dostat víc “nečistot” , tělo vyprodukuje víc hlenu jako kompenzaci.

Moje bránice byla při nošení v obrovské tenzi a když jsem si potřebovala odkašlat, neměla jsem se o co opřít – trupový válec byl vypnutý. Pokud nedýcháte dostatečně, tělo nedostává kyslík a energie letí pryč rychlostí blesku.

Ideální by bylo mít při nošení aktivní břišní stěnu a zároveň dýchat do bránice. Ale ruku na srdce – v reálu je to pro mě skoro nemožné.

Moje SOS kompenzace po nošení:

• pozice dítěte a dech do beder

• nohy o zeď + jemná relaxační dechová cvičení pro pánevní dno

• „nahození“ trupového válce napřímením a bráničním dechem na zemi nebo o futra

Nic složitého, jen malá láskyplná první pomoc).

To je můj malý report z nošení za poslední rok. Sdílím, protože vím, že realita není jen insta-fotka s úsměvem, ale i tělo, které křičí „hej, zpomal“. A možná někomu pomůže vědět, co všechno je za oponou.

Možná i proto jsem se letos na jaře ponořila do přepracování celé sekce o pánevním dnu v poporodním kurzu – protože chci ukázat souvislosti a sdílet jednoduchou terapii, kterou si můžeme dopřát i s dětmi, když víme, jak na to.

ráda bych vás pozvala k poslechu rozhovoru, který se mnou nedávno natočila Kateřina Love do svého podcastu Zlata Transformace. Povídaly jsme si upřímně a otevřeně o ranném mateřství, o péči o sebe v tomto citlivém období a o tom, jak všechno začíná už v těhotenství – nebo ještě dřív.

Dotkly jsme se také tématu předporodních a poporodních rituálů, i důležitosti tělesného ukotvení – především skrze chodidla jako základní opěrné body, které pomáhají vyvažovat těžiště v těhotenství a po porodu. Jsou jedním z hlavních nástrojů péče o zdravé pánevní dno.

Mluvily jsme o postoji, stabilitě a vnitřní síle, která je často nenápadná, ale zásadní – nejen u porodu, ale i v každodennosti mateřství. Rozhovor se stal tak trochu průvodcem funkční jógy a zároveň prostorem pro sdílení osobních témat: dospělosti, smrti, kořenů a návratu k jednoduchosti.

Jaké je to být mámou tří dětí?

Jaké je to být mámou tady a teď, v obyčejných dnech?

O tom všem jsme si s Kateřinou povídaly.

A shodly jsme se, že jednoduchost a návrat k sobě je naše gró.

Poslechnout si nás můžete na platformách – Spotify, Apple Podcasts, Youtube a také Substack).

Budu ráda, když si uděláte chvíli pro sebe a rozhovor si poslechnete. Třeba vám přinese inspiraci, zastavení nebo i úlevu v některém z vašich vlastních témat.

S vděčností a přáním klidných dnů
Veru

Větší pozornost jsem v třetím těhotenství věnovala přípravě na šestinedělí, než na porod samotný.

Zpětně vidím, jak moc se to vyplatilo.

Mnohem víc jsem se soustředila na stravu a doplňky, které v tomhle období vnímám jako nezbytné.

Nepamatuju si žádný energetický propad. Nebyla jsem nemocná, netrápily mě výraznější zdravotní obtíže.

Co se ale přihlásilo o slovo, bylo moje celoživotní téma – slabost pánevního dna (hyperlordotické postavení těla). Objevovalo se hlavně při intenzivnějším nošení.

Učila jsem se víc přijímat, než zvládat.

Poprvé jsem doopravdy přijala pomoc – od mého muže, od kamarádek, od fyzioterapeutek, které mi poskytly jemnou a hlubokou péči doma i v ordinaci.

Prošla jsem vyšetřením síly pánevního dna a na základě toho jsem se naučila lépe reagovat na potřeby těla a pečovat o sebe.

I přes mimiworkouty mi tělo jasně ukazovalo, jak je křehké a oslabené. Po roce mě díky intenzivnějšímu nošení začaly bolet chodidla.

Třetí poporodní období (a taky věk) mi jasně ukázaly, že svalová síla už nepřijde sama. Je potřeba ji pěstovat, jemně, s respektem ke svému tělu.

Velkou péči jsem věnovala také bříšku – díky Alise Halfarové a Katy Beardmore jsem se naučila techniky hluboké břišní masáže, která pomáhá nejen s regenerací, ale i s uzdravením vnitřních orgánů, dělohy i vaječníků.

Díky těmto ženám mohu pečovat o maminky po porodu v duchu Jemného měsíce a Mizan Therapy. Děkuju.

Co mi přijde v prvním roce po porodu nejpodstatnější?

Mrkněte na slidy ➳

Jak vypadá takový klasický pracovní měsíc duly?

Co je na této práci nejnáročnější a jak se dá skloubit s rodinným životem?

Jsou duly v porodnici respektované?

Jak vypadá spolupráce těhotné ženy s dulou před, během a po porodu?

Proč je tak důležité si udělat poporodní plán?

A mnoho dalšího, co pomůže lépe pochopit úlohu této, z mého pohledu velmi nedoceněné profese, před kterou se klaním. Do podcastu DVĚ DUŠE jsem si pozvala mou kamarádku Kristýnu Sadílek Strakošovou, certifikovanou dulu české asociace dul a maminku 3 dcer.

Soustředí se na individuální přípravu, poradenství a psychickou podporu ženám v těhotenství, při porodu a v šestinedělí a také provází ženy přechodovými rituály.

Kristý nám také poodkryje své vlastní příběhy s těhotenstvím, porody a šestinedělím svých holčiček. Pečovala o mně před porodem rebozo masáží a předporodním rituálem a po porodu její návštěva směřovala hlavně ke mně a ne k miminku… Když si vzpomenu na poporodní návštěvu duly po prvním porodu, tématem bylo kojení a tuna dalších věcí kolem miminka. Nenapadlo mě řešit sebe. A takto to má spousta prvorodiček. Je to úplně přirozené.

Po porodu je pro nás na prvním místě miminko, jen je potřeba si uvědomit, že zdravá opečovaná máma je v šestinedělí stěžejní.

Rozhovor si můžete poslechnout na YouTube, Spotify a Apple podcast.

Odkazy najdete také tady: https://veronikajohankova.cz/podcast/

Krásný poslech přeji