Na každém předporodním opečování se s ženami dotýkám jednoho tématu, které mnohé ze začátku přehlíží.

Opakovaně se mi vrací příběhy žen, kterým byla zavedena kanyla bez optaní. Nebo se prováděly výkony, o kterých je nikdo dopředu neinformoval. 

A tak v rámci příprav probíráme i téma PŘEDPORODNÍHO PŘÁNÍ, které u prvního porodu tyto ženy neměly. 

Pokaždé mě napadne totéž… jestli by to bylo jinak, kdyby ten papír měly v ruce a co se vlastně spustí tím, že ho sepisují a zařizují, aby se dostal do potřebných míst. 

Pak přichází další vrstva… 
období po porodu a s ním POPORODNÍ PLÁN. 

Příprava na porod často zabírá víc prostoru, než na šestinedělí, ale všechny víme, že porodem to teprve začíná. Šestinedělí je klíčové pro naše fyzické a mentální zdraví v raném mateřství. 

Nenechme si to proklouznout mezi prsty a pojďme se společně zamyslet, jak si ve čtvrtém trimestru vytvořit bezpečné a  pečující zázemí. 

Počtěte si, dejte si chvilku na zamyšlení. 𓂃♡

Předporodní PŘÁNÍ

píšete ideálně ve spolupráci s dulou nebo porodní asistentkou, která vás navede podle vašich preferencí a aktuálních možností. Přemýšlíte, zvažujete, cítíte.

𓂃 je to váš hlas ještě před tím, než porod začne

𓂃 říká personálu i vašemu partnerovi: vím, co se tady děje

𓂃 a nic se nestane bez mého vědomí

Když žena přemýšlí o svém předporodním přání, začíná si víc uvědomovat:
𓂃 co se kolem porodu děje
𓂃 jaké má možnosti
𓂃 kde jsou její hranice 

… a hlavně, že její HLAS má své místo.

A právě proto vnímám předporodní přání jako tichý, ale pevný bod, o který se může žena (i její partner) opřít.

PARTNER…

𓂃 ví, co chcete, i ve chvíli, kdy vy mluvit nechcete nebo nemůžete

𓂃 má se za co postavit

𓂃 má úkol a cítí se užitečný

Předporodní přání můžete napsat klidně i sama… v klidu, v době, kdy máte energii a mysl čistou. Nejlépe ve třetím trimestru, kdy porod přestává být abstraktní a začíná být reálný.

Není to dokument, který musíte splnit. Je to váš záměr a vaše připomínka sobě samé i všem kolem vás, že víte, co se děje.

Na co myslet při sepisování předporodního přání?

𓂃 průběh porodu: přejete si spontánně započatý porod, nebo jste otevřená intervencím? Co pro vás znamená „přirozený průběh“ a kde jsou vaše hranice?

𓂃 přítomnost blízkých: kdo u porodu bude a v jaké roli? Přejete si dulu nebo soukromou porodní asistentku, kamarádku, maminku, partnera…

𓂃 prostředí a intimita: jaké prostředí vám pomáhá cítit se bezpečně? Ticho, přítmí, klid, partner, dula, PA… ?

𓂃 monitorování: jak moc chcete být sledována přístrojem a v jakých polohách? Jste ochotná lehnout si na záda, nebo potřebujete volnost pohybu?

𓂃 pohyb a polohy: jak vám vyhovuje svobodný pohyb, volba polohy v průběhu celého porodu, i při tlačení?

𓂃 tlumení bolesti: jaký máte postoj k nefarmakologickým metodám jako masáž, koupel, dech, afirmace? A kde je vaše hranice, pokud bude bolest velká?

𓂃 intervence: jaký máte postoj k epiduralu, oxytocinu, nástřihu hráze? Vědět proč to nechcete je stejně důležité jako to napsat.

𓂃 první okamžiky po porodu – víte, proč je důležitý bonding (skin to skin) okamžitě po porodu? Kdyby nebyl bonding možný na vás, bude k dispozici váš partner?

𓂃 pupečník a placenta: důležitost dotepání pupečníku, spontánního porodu placenty a otázka ponechání placenty a jejího případného zpracování

𓂃 péče o novorozence: vitamín K, vykapávání očí, dudlík, kojení, rooming-in – to vše jsou rozhodnutí, která stojí za to promyslet předem

𓂃 scénář komplikací: co si přejete, pokud bude potřeba císařský řez nebo miminko skončí na neonatologii?

Na co si dát pozor?

Přání funguje nejlépe, když víte proč chcete to, co chcete. Čím víc rozumíte svému tělu a průběhu porodu, tím sebejistěji to dokážete říct i v napjaté situaci a personál to vycítí.

Vyhněte se přání, která zní jako příkaz bez prostoru pro dialog. Místo „NECHCI epidurál“ zkuste „Preferuji rodit bez epidurálu, ale pokud ho budu potřebovat, chci být ta, kdo o tom rozhodne.“

Pokud si nemůžete dovolit dulu nebo PA, hodně informací načerpáte z této miniknihy: Co je pro mě dobré? Důležitá rozhodnutí v těhotenství a při porodu?

Otázky k zamyšlení při sepisování:

𓂃 Co je pro mě při porodu nejdůležitější – bezpečí, soukromí, svoboda pohybu, ticho, přítomnost partnera?

𓂃 Jaké prostředí mi pomáhá uvolnit se a cítit se bezpečně?

𓂃 Kdo u porodu bude a v jaké roli – aktivní podpora nebo jen přítomnost?

𓂃 Co potřebuji slyšet a co naopak ne?

𓂃 Jaký mám postoj k monitorování, intervencím a urychlení porodu a proč?

𓂃 Jak chci tlumit bolest, pokud bude velká a kde je moje hranice?

𓂃 Co chci zažít v prvních minutách po porodu?

𓂃 Co si přeji ohledně péče o novorozence hned po porodu?

𓂃 Jak si představuji scénář, kdyby porod nešel podle plánu?

𓂃 Kdybych měla říct personálu jednu věc, co by to bylo?

A nastupuje vymyšlení POPORODNÍHO PLÁNU, při kterém si můžete pokládat tyto otázky. 

Jak si představuju své šestinedělí?

𓂃 kdo chci, aby pomáhal mě a mé rodině

𓂃 jak bych se při tom chtěla cítit

𓂃kdo mi uvaří a přijde jen tak být, bez rad a bez soudů

𓂃 co chci udělat pro to, abych z tohoto posvátného období vyšla silnější a úplnější a ne vyčerpaná a prázdná

𓂃 koho bych chtěla vidět v prvním měsíci

𓂃 jaká by mohla být největší překážka v odpočinku

𓂃 jak si zajistím prostor pro zdřímnutí s miminkem, pokud mám doma batole

𓂃 kdo umí naslouchat, aniž by vnucoval své názory

𓂃 jak si zajistím jídlo – mrazák, maminka, kamarádky, donáška

𓂃 komu svěřím miminko, když budu potřebovat něco zařídit

𓂃 jak moc chci používat telefon a kdy se odpojít

𓂃 jaké pomůcky chcete používat, když budete potřebovat dojít na záchod, vysprchovat se,..? (košík na miminko, lehátko, hrací deka…)

𓂃 komu můžete jen tak zavolat a pokecat si

𓂃 co mi dělá radost – zpívání, pohyb, hudba, knihy, podcasty, ticho

Stejně jako jste měly svůj předporodní tým, 

napište si, kdo bude tvořit váš 

POPORODNÍ TÝM.

𓂃 poporodní dula

𓂃 laktační poradkyně

𓂃 gynekologická fyzioterapeutka

𓂃 dětská fyzioterapeutka

𓂃 kamarádky, maminka, mateřská centra

𓂃 specialistky na ženy po porodu

Zkuste se nad těmito otázkami zamýšlet v průběhu celého těhotenství, protože vztahy se v něm mění. My se měníme a to, co nás nejvíc brzdí z mého pohledu je

UMĚT SI ŘÍCT O POMOC.

𓂃 cítíme u toho vinu

𓂃 připadáme si neschopné

𓂃 a za tím vším je sebehodnota

A přitom říct si o pomoc není slabost.

Je to jedna z nejodvážnějších věcí, které jako máma můžeme udělat.

Přijmout pomoc znamená říct: vím, co potřebuji, co má hodnotu a dovoluji si to dostat.

Šestinedělí není závodem v soběstačnosti.

Je to posvátný čas, kdy se z ženy stává máma a ten přechod si zaslouží péči, ne výkon.

𓂃 nemusíte všechno zvládnout samy

𓂃 nemusíte být silné každý den

𓂃 smíte být těmi, o které se někdo stará

Začněte s přípravou na šestinedělí ještě v těhotenství.

Žena, která ví, že má oporu, rodí jinak. 𓂃♡