Mateřství je krásné, intenzivní a někdy vyčerpávající. Zvlášť v těch prvních měsících, kdy se naše tělo teprve zotavuje z porodu, hormony tančí svůj divoký tanec a my se učíme pečovat o nového človíčka, se představa klasické „poporodní rehabilitace“ může zdát jako vtip z jiné planety.

Během let práce s těhotnými a čerstvými maminkami jsem si všimla, že největším problémem není nedostatek informací o tom, co bychom měly dělat, ale realistické zasazení této péče do každodenního života s miminkem.

Proto mi dává smysl koncept minimalistické poporodní rehabilitace založené na třech jednoduchých pilířích: TĚLO, DECH a MYSL.

Pojďme se podívat, jak může taková rehabilitace vypadat v realitě ženy, která tráví 90% dne se svým dítětem v náručí.

Pilíř první: TĚLO a funkční mikropohyby

Minimalistická poporodní rehabilitace: učte se od svých dětí

Vzpomínáte si na ten moment, kdy jste po porodu chtěly „začít cvičit“ a realita vám vrátila míč rovnou do obličeje? Au…

V raném mateřství není energie, prostor ani chuť na velké tréninky.

A víte co? To je naprosto v pořádku.

Místo ždímání těla hledám jemnost.

Opírám se o pár pilířů – a jedním z nich je funkční pohyb v každodennosti.

Dělám teď to, co kdysi s klukama – kopíruju jejich pohyby a do nich nenápadně vsunu mikrocvik. Minule jsem kopčila pozici 3 měsíčního miminka a práci s kyčlemi.

Tohle video patří „plážové poloze“ – lehu na boku.

V první části videa uvidíte moji nejmenší, jak si tu pozici užívá.

V druhé mě, jak si ji „vypůjčím“ a zapojuji bok, ruku, nohu a dech.

Najednou cítím, jak se tělo znovu zapíná…bránice, pánevní dno, příčný břišní sval, hluboké svaly páteře.

A pak klasika… F. se rozhodne, že je čas na kojení. Kolíbám se na sedacích kostech, dýchám a pokračuju v mikrorehabilitaci.

Mateřství jako fyzioterapie.

Děti kolem 5.–7. měsíce se na boku učí přenášet váhu a stabilizovat trup –

přesně ty svaly, které po porodu potřebujeme znovu probudit.

Když jejich pohyb kopírujeme, obnovujeme vlastní vývojový program.

Jemně. Přirozeně. Bez tlaku.

Děti během prvního roku projdou dokonale naprogramovaným vývojem pohybu a my si díky nim můžeme ten zázrak znovu prožít.

To je ta rehabilitace, kterou zvládnete přímo s dítětem.

Bez plánování.

Bez výčitek.

Bez výkonu.

Síla je v JEDNODUCHOSTI a PRAVIDELNOSTI.

Každý malý pohyb má význam, když ho děláte vědomě.

Vzkaz pro mámy:

Nemusíte dělat víc.

Nemusíte se honit za výkonem.

Váš každodenní pohyb s dítětem má smysl.

Stačí vnímat, napřimovat se, dýchat, být.

Protože někdy ten nejhlubší trénink vypadá jako obyčejné houpání při kojení.

Když se naučíme vnímat a využívat každodenní pohyby s dítětem jako příležitost k jemnému posílení core, získáváme nástroj, který je vždy po ruce. Ale tělo potřebuje víc než jen fyzický pohyb – potřebuje také uvolnění a regulaci. A tady přichází na řadu druhý pilíř: pohyb jako cesta k uvolnění napětí.

Pilíř druhý: MYSL a tanec jako regulace nervového systému

TANEC: Nezábavnější část poporodní rehabilitace 

Poporodní rehabilitace v raném mateřství má dle mého pohledu tři pilíře:

1⃣ TĚLO: Funkční mikropohyby (viz můj předchozí post)

2⃣ DECH: Funkční vědomý dech a pránájáma (dechové techniky)

3⃣ MYSL: Péče o přetížený nervový systém (tanec, masáž, mindfullness, somatické cvičení, příroda, ….)

Pojďme k tomu tanci…

Všimli jste si, jak děti reagují na hudbu? 

Jejich tělíčko se začne hýbat do rytmu bez jediného zaváhání.

A ne, není to instatrendy tip pro mámy, ale realita, kterou teď fakt žiju. 

 Může za to moje nejmenší, protože první věc, kterou ráno řešíme je výběr písničky. Její první slova po probuzení jsou buď PRSÍČKA nebo PÍSNIČKA… což zní v jejím podání hodně podobně, takže se motáme od jednoho ke druhému

Její tělíčko reaguje ihned… buď se vlní, nebo mi v náruči úplně povolí. Fascinuje mě to a hlavně potvrzuje, jak moc silný nástroj to je.

Tanec byl vždycky mým útočištěm, místem, kde jsem mohla vypustit napětí a frustraci.

ÍZYPÍZYPOHYB. S každým dítětem ale ubýval prostor si na něj vůbec vzpomenout, a pak přišla Frída a připomněla mi, že tanec není navíc – je to naprostá přirozenost. 

Teď je pro mě TANEC okamžitá REGULACE nervového systému a CVIČENÍ v jednom. Nepotřebujete na to čas o samotě ani speciální prostor. 

Návod neexistuje, prostě zmáčkněte PLAY.

Kromě PROKRVENÍ, PROTAŽENÍ, POSÍLENÍ, UVOLNĚNÍ celého těla, je to taky nejrychlejší cesta, jak ze sebe dostat VZTEK (regulovat NS), který jsme teď rozebíraly se ženami z mých kurzů ve fb skupině. Nasdílela jsem pár svých uvědomění.

Tady bych chtěla vypíchnout takové tři rychlé cesty ven:

Moje oblíbené „zavrčení“ – místo křiku na děti vrčím a napětí odejde

Fyziologický povzdech – 2x nádech nosem, dlouhý výdech pusou (jako když děti vzlykají, když pláčou)

Vytřepat/Vydupat/Vytančit to – když už je po všem

A když je to velké, a přijde pláč, lehnu si na záda nebo se vsedě opřu o zeď. Uzemním se.

Dovolte svému tělu CÍTIT a VYJÁDŘIT, co potřebuje. Přesně jako to dělají naše děti.

Tohle je ta nejpřirozenější péče o tělo, kterou zvládnete i v chaosu mateřství.

Tanec a pohybové vyjádření emocí jsou mocné nástroje pro uvolnění nahromaděného napětí v těle. Ale abychom dokázali plně obnovit spojení s naším středem, potřebujeme ještě třetí pilíř – dech. Ten propojuje fyzické tělo s naší myslí a vytváří most mezi vědomým a nevědomým.

Pilíř třetí: DECH jako nejdostupnější nástroj

Třetí a poslední díl mini série o mikro-rehabilitaci v raném mateřství je tady!

Po TĚLE a MYSLI přichází DECH – nejdostupnější a nejúčinnější nástroj, který máme v poporodní rehabilitace neustále k dispozici 

Věděly jste, že se nadechnete zhruba 20 – 25 tisíckrát denně? A přesto většinu těchto dechů projedeme na autopilota.

 A teď si představte, že tenhle obyčejný, nenápadný DECH může být vaše superschopnost a každodenní návratová brána zpátky k sobě.

Když jsou doma náročné chvíle, je to dech, který se u mě zastaví. Zmrznu. Nervová soustava jde do paralýzy.  Nedostatek kyslíku způsobí ještě větší stres a napětí. 

Tohle je moje Achillova pata a na DECH se po porodu zaměřuju především. Když s ním umíte pracovat, stane se z něj tajná superschopnost každé mámy, která nabízí hned tři zásadní benefity:

1⃣ ZAPOJUJE HLUBOKÝ STABILIZAČNÍ SYSTÉM

Když se napřímíte a vědomě dýcháte do celého trupu (představte si dýchání do válce), automaticky se propojuje bránice s pánevním dnem. Tohle spojení je klíčové pro obnovu síly břišní stěny po porodu, aniž byste si musely lehat na podložku.

2⃣ REGULUJE PŘETÍŽENÝ NERVOVÝ SYSTÉM

S jednoduchým, ale o to razantnějším „Č“ výdechem a rychlým pohybem směrem dolů (jako když štípete dříví) okamžitě uvolníte nahromaděné napětí. Tahle technika funguje jako reset, když cítíte, že začínáte vřít nebo jste na pokraji sil z únavy.

3⃣ POSILUJE BEZ DŘINY

S každým výdechem můžete jemně aktivovat hluboké břišní svaly. Zkuste při přebalování, zvedání dítěte nebo vstávání z křesla výdechem mírně aktivovat spodní část břicha – zvednout pánevní dno vzhůru. Nebo si můžete jako já na procházce zacvičit pár rytířů s výpadem. Ale 90% rehabilitace vám v raném mateřství dá právě vědomé využití běžných pohybů s miminkem. 

S dechem si můžete hrát KDYKOLI a KDEKOLI – při kojení, při uspávání, zvedání, při vaření jednou rukou, zatímco druhou držíte dítě, ale také v chůzi, sedu, v náročných situacích a taky jak ukazuju na konci videa v JEDNODUCHÝCH ZASTAVENÍCH aka NAPOJOVAČKY.

DECHOVÁ VLNA: Zastavte se, nadechněte na 3-4 doby energii a stabilitu a na 6 dob vydechněte všechen chaos pryč… 

Vaše tělo, NS vám poděkuje a hlavně baby dostane mámu, která je o kapku víc doma sama v sobě.

Minimalistická rehabilitace v praxi: Jak začít

Pokud čtete tento článek a říkáte si, že ani na tohle nemáte čas nebo energii, mám pro vás jednoduchý tip: začněte s JEDINOU věcí.

Jen jednou denně si vědomě všimněte, jak stojíte, když přebalujete miminko.

Nebo si jednou za den pustěte oblíbenou písničku a pohupujte se do rytmu s dítětem v náručí.

Nebo se třikrát zhluboka nadechněte, když vás začne přemáhat únava.

Minimalistická rehabilitace není o přidávání dalších povinností do vašeho už tak nabitého dne. Je o nalezení drobných momentů vědomí v tom, co už děláte. O jemném napojení na tělo, které toho tolik zvládlo a zaslouží si vaši laskavou pozornost.

Pamatujte, že regenerace po porodu není sprint, ale maraton. Vaše tělo potřebuje čas a něhu.

A někdy ta nejúčinnější péče přichází v těch nejmenších, téměř neviditelných krocích.

Naposledy jsem psala o nošení v šestinedělí a ranném mateřství. Tentokrát vás vezmu do reality nošení „většího“ miminka. Není to návod ani doporučení, jen moje zkušenost – se vším, co mi nošení dalo… i vzalo.

Moje tělo, moje hranice, moje aha momenty. A taky pár tipů, co mi pomohlo, aby mi nošení úplně neodrovnalo tělo.

Jak to bylo dál?

Moje tělo se postupně vytrénovalo a když jsem nošení nepřeháněla, dokázalo mě krásně podržet. Zátěžová zkouška proběhla loni v Portugalsku, a pak znovu, když kluci nastoupili v září do školy. Větší uvědomění svého já mé nejmenší = větší potřeba být u maminky. Úplně přirozeně.

Ale co se stalo, když jsem nosila víc, než na co jsem opravdu měla sílu?

• tlak do pánevního dna = přetížení = oslabení

• na podzim se ozvalo pravé koleno při přechodu do dřepu, protože jsem se nevědomě zvedala přes špičky

• klenby na chodidlech se hlásily o slovo – tělo už prostě nezvládalo delší nošení

Neváhala jsem a pelášila na gynefyzio. Díky manuálnímu vyšetření jsem zjistila, jak na tom mé pánevní dno opravdu je. Dostala jsem jemné cviky, doporučení, korekce…

Proč tomu tak je?

Přerušovaný spánek, babičky daleko, nedostatek prostoru pro odpočinek a také relaxin – hormon, který má hlavní slovo v těhotenství – se hlásí o pozornost i po porodu, zvlášť když kojíme. Klouby a vazy nejsou tak pevné, jak bychom si přály. Proto, když to přeženeme, ozývají se bolístky. A stejně tak je to s rozestupem, který se v období vyčerpaní horkotežko stahuje. Není z čeho brát…

Hlídala jsem si osu dolních končetin, masírovala nohy manuálně, ježkem i ortopedickým koberečkem, posilovala klenby, protože jakmile jsou oslabené, svalové řetězce nám to pošlou rovnou do pánevního dna, které se nechytá.

Vše se časem stabilizovalo, sílila jsem.

O letošních prázdninách jsme byli ve Španělsku , bez kočárku (to by vydalo na samostatnou studii ). Byli jsme na to dva, takže uf… ale i tak.

Co se mi děje při delším nošení?

Po roce a půl, s 12 kg na břiše, jsem vypozorovala, že pokud vědomě nedýchám do bránice (do zadního popruhu) a nestojím zpříma, síla mi utíká – už ne přes pánevní dno, ale přes břicho, které je teď můj nejslabší článek.

Pokud to nehlídám, pouštím neutrální postavení pánve – auvajs na bedra, mezilopatkovou oblast, trapézy tahám to zády, vzniká napětí v krku, což má vliv dokonce i na hlasivky. Neměla jsem oporu v bránici a mluvila jsem v průběhu nošení jen z krku.

Když dýcháme mělce, plíce nejsou úplně “vyvětrané”, vzduch tam trochu stagnuje a sliznice mohou reagovat zvýšenou tvorbou hlenu, aby se samy chránily. Nosem proudí méně vzduchu, takže se do těla může dostat víc “nečistot” , tělo vyprodukuje víc hlenu jako kompenzaci.

Moje bránice byla při nošení v obrovské tenzi a když jsem si potřebovala odkašlat, neměla jsem se o co opřít – trupový válec byl vypnutý. Pokud nedýcháte dostatečně, tělo nedostává kyslík a energie letí pryč rychlostí blesku.

Ideální by bylo mít při nošení aktivní břišní stěnu a zároveň dýchat do bránice. Ale ruku na srdce – v reálu je to pro mě skoro nemožné.

Moje SOS kompenzace po nošení:

• pozice dítěte a dech do beder

• nohy o zeď + jemná relaxační dechová cvičení pro pánevní dno

• „nahození“ trupového válce napřímením a bráničním dechem na zemi nebo o futra

Nic složitého, jen malá láskyplná první pomoc).

To je můj malý report z nošení za poslední rok. Sdílím, protože vím, že realita není jen insta-fotka s úsměvem, ale i tělo, které křičí „hej, zpomal“. A možná někomu pomůže vědět, co všechno je za oponou.

Možná i proto jsem se letos na jaře ponořila do přepracování celé sekce o pánevním dnu v poporodním kurzu – protože chci ukázat souvislosti a sdílet jednoduchou terapii, kterou si můžeme dopřát i s dětmi, když víme, jak na to.

ráda bych vás pozvala k poslechu rozhovoru, který se mnou nedávno natočila Kateřina Love do svého podcastu Zlata Transformace. Povídaly jsme si upřímně a otevřeně o ranném mateřství, o péči o sebe v tomto citlivém období a o tom, jak všechno začíná už v těhotenství – nebo ještě dřív.

Dotkly jsme se také tématu předporodních a poporodních rituálů, i důležitosti tělesného ukotvení – především skrze chodidla jako základní opěrné body, které pomáhají vyvažovat těžiště v těhotenství a po porodu. Jsou jedním z hlavních nástrojů péče o zdravé pánevní dno.

Mluvily jsme o postoji, stabilitě a vnitřní síle, která je často nenápadná, ale zásadní – nejen u porodu, ale i v každodennosti mateřství. Rozhovor se stal tak trochu průvodcem funkční jógy a zároveň prostorem pro sdílení osobních témat: dospělosti, smrti, kořenů a návratu k jednoduchosti.

Jaké je to být mámou tří dětí?

Jaké je to být mámou tady a teď, v obyčejných dnech?

O tom všem jsme si s Kateřinou povídaly.

A shodly jsme se, že jednoduchost a návrat k sobě je naše gró.

Poslechnout si nás můžete na platformách – Spotify, Apple Podcasts, Youtube a také Substack).

Budu ráda, když si uděláte chvíli pro sebe a rozhovor si poslechnete. Třeba vám přinese inspiraci, zastavení nebo i úlevu v některém z vašich vlastních témat.

S vděčností a přáním klidných dnů
Veru

Větší pozornost jsem v třetím těhotenství věnovala přípravě na šestinedělí, než na porod samotný.

Zpětně vidím, jak moc se to vyplatilo.

Mnohem víc jsem se soustředila na stravu a doplňky, které v tomhle období vnímám jako nezbytné.

Nepamatuju si žádný energetický propad. Nebyla jsem nemocná, netrápily mě výraznější zdravotní obtíže.

Co se ale přihlásilo o slovo, bylo moje celoživotní téma – slabost pánevního dna (hyperlordotické postavení těla). Objevovalo se hlavně při intenzivnějším nošení.

Učila jsem se víc přijímat, než zvládat.

Poprvé jsem doopravdy přijala pomoc – od mého muže, od kamarádek, od fyzioterapeutek, které mi poskytly jemnou a hlubokou péči doma i v ordinaci.

Prošla jsem vyšetřením síly pánevního dna a na základě toho jsem se naučila lépe reagovat na potřeby těla a pečovat o sebe.

I přes mimiworkouty mi tělo jasně ukazovalo, jak je křehké a oslabené. Po roce mě díky intenzivnějšímu nošení začaly bolet chodidla.

Třetí poporodní období (a taky věk) mi jasně ukázaly, že svalová síla už nepřijde sama. Je potřeba ji pěstovat, jemně, s respektem ke svému tělu.

Velkou péči jsem věnovala také bříšku – díky Alise Halfarové a Katy Beardmore jsem se naučila techniky hluboké břišní masáže, která pomáhá nejen s regenerací, ale i s uzdravením vnitřních orgánů, dělohy i vaječníků.

Díky těmto ženám mohu pečovat o maminky po porodu v duchu Jemného měsíce a Mizan Therapy. Děkuju.

Co mi přijde v prvním roce po porodu nejpodstatnější?

Mrkněte na slidy ➳

Právě vyšel nový PODCAST DVĚ DUŠE o KOJENÍ s laktační poradkyní Bárou Koďousek, mámou dvou dětí, se kterou jsme se poznaly v naší lesní školce. V podcastu o šestinedělí jsem o kojení příliš nemluvila a slíbila jsem, že se k němu vrátím v samostatném podcastu.

Záměrem tohoto dílu NENÍ pojmout tematiku kojení od A do Z, nemá sloužit jako návod, ale jako rozhovor, dialog, sdílení našich příběhů a Bářiných zkušeností z laktačního poradenství.

Záměrem JE motivovat ženy, které jsou v očekávání, aby se o tuto oblast zajímaly dříve, než po porodu a podpořit ženy, které se třeba momentálně s něčím trápí a neví si rady, aby si domluvily schůzku/hovor s laktační poradkyní a ulevilo se jim.

CO ZAZNÍ?

𓁺 Důležitost přípravy na kojení v těhotenství

𓁺 Co se děje v porodnici, na co dávat pozor, aby vše probíhalo bez zbytečných bolístek

𓁺 Překážky v rozkojení

𓁺 Časté mýty

𓁺 Fenomén uzdičky

𓁺 Jak zásadní je technika přisátí

𓁺 Proč kojit na požádání

𓁺 Podpora kojení starších dětí

𓁺 Když se blíží konec

𓁺 Naše příběhy

𓁺 A mnoho dalšího

Sama jsem důkazem, jak rozdílné zkušenosti s kojením lze mít. První dva synové téměř s prstem v nose a s dcerou je to mise. Ale díky za to, protože kojit Frídu vyžaduje maximální soustředěnost a klid, díky kterému se vnímáme na tisíc procent.

PS: To, co funguje jedné ženě nemusí fungovat druhé. Každá máme jinou startovací pozici, děťátko, okolnosti, každý detail hraje roli, a proto nečekejte, až bude nejhůř a spojte se s laktační poradkyní co nejdříve.

Rozhovor si můžete poslechnout na YouTube, Spotify a Apple podcast.

Odkazy najdete také tady: https://veronikajohankova.cz/podcast/

Hezký poslech

Alisa mě v těhotenství opečovala úžasnou thajskou jógovou tradiční masáží na boku a poté mě během šestinedělí vedla na dálku jejím kurzem Jemný měsíc – sebepéče v šestinedělí.

Chvíli po šestinedělí jsme se opět setkaly společně s mou maličkou Frídou, abychom dokončily celý kurz a já mohla pro ženy nasávat Alisy pečující techniky a učení, které jsou pro ženu po porodu odrazovým můstkem ke zdravému, silnému a vyživenému tělu.

Alisa je certifikovaná dula po porodu, specialistka na zdraví žen, která  kombinuje tradiční slovanské, mexické a thajské techniky a věnuje se také problémům s početím, menstruací a trávením.

Pro mě je Alisa éterická bytost, která má v sobě zároveň obrovskou sílu. Tyto kvality ji přináší nezaměnitelné kouzlo, které je opřeno o jemnost, dlouholeté zkušenosti a hluboké vědomosti.

V rozhovoru se věnujeme hlavně poporodní péči, která zahrnuje nejen Alisy příběh, ale také podrobně rozebrané téma:

𓁺  masáže

𓁺  výživy

𓁺  rozboru krve

𓁺  suplementů

𓁺  péče o pokožku,

𓁺  a také, co do šestinedělí úplně nepatří.

Rozhovor si můžete poslechnout na YouTube, Spotify a Apple podcast.

Odkazy najdete také tady: https://veronikajohankova.cz/podcast/

Hezký poslech

Možná mé sdílení někomu pomůže,

možná změní pohled na pár věcí,

možná přijdou AHA momenty,

možná se někdo zastaví a zapřemýšlí,

možná někdo zakroutí hlavou a přetočí oči,

možná to pro někoho bude moc a pro někoho málo…

ať se děje, jak má.

Navazuji na můj předchozí podcast o těhotenství a porodech, na který jsem od vás dostala dojemné zpětné vazby.

DĚKUJU

Stále mám pocit, že se v těhotenství ženy připravují hlavně na porod a šestinedělí se bere velmi automaticky. Chtěla bych to změnit. Kdysi by mi tak pomohlo, kdybych si mohla poslechnout nejen porodní příběhy, ale také ty šestinedělní…

… že se některé věci nedějí jen mně,

že nejsem sama, kdo zažívá pocity marnosti a vyčerpání,

že si budu googlovat a řešit každý prd,

že budu strachy bez sebe

že všechno období jednou skončí,

že si v jednu chvíli budu přát, aby už bylo šestinedělí za mnou a jindy, aby to nikdy neskončilo.

Děkuju vám dětičky, ŽE JSTE.

Určitě jsem neřekla vše… někdy záměrně anebo také proto, že si třeba kojení Frídy nechávám na speciální podcast v podobě rozhovoru s laktační poradkyní, protože to nebylo jen tak a o to větší mám ke kojení respekt. Ale to zase příště.

Rozhovor si můžete poslechnout na YouTube, Spotify a Apple podcast.

Odkazy najdete také tady: https://veronikajohankova.cz/podcast/

Hezký poslech

Tento příspěvek je především pro ženy, které čekají první miminko nebo ty, které už mají odrostlejší děti, ženy s diastázou před těhotenstvím, bolestmi zad, kýlou a dalšími přidruženými problémy. Mohly by mít víc prostoru k opečování svého těla v šestinedělí, než…

Mámy malých dětí, které se před příchodem dalšího miminka hlavně potřebují zaměřit na vhodně zvolený šátek/nosítko, kvalitní úvaz / utažení, znalost korigovaného stoje při nošení a kompenzaci po něm.

Článek nemá být o tom, co je špatně nebo ne. Nemá rozebírat výhody x nevýhody nošení dětí, moralizovat, ani soudit, protože pokud jste si poslechly můj podcast o šestinedělí, tak tam jde krásně vidět, že ne vždy jdou věci, jak si představujeme. Život se děje a my reagujeme na situaci tak, jak nejlépe dokážeme v danou chvíli.  

Proč LASKAVÝ BALANC? 

Nošení dětí k tomu vyloženě vybízí.

Benefity nošení pro miminko jsou nekonečné od utužování vzájemné vazby mezi maminkou a miminkem, „dopečení“ nedonošených miminek, podpora kojení, uspání, zpracování prdíků, k uplakaným chvílím a taky větší svobody pro mámu.

Pokud chceme nosit, je třeba znát nejen ZÁSADY nošení pro miminko, ale také pro mámu. Proto vždy vyhledejte ODBORNÍKA na danou problematiku a předejděte pozdějším zbytečným KOMPLIKACÍM, které třeba řešily tyto ženy:

„…pevný úvaz šátku byl u mě jedním z faktorů opakovaného zánětu prsu:/ ..“

„…malou jsem nosila denně 3 měsíce, pak se jí bloknul krk, a tak jsme vzaly na milost kočár.. A ta úleva, ta svoboda…“

„…miluju nošení, ale malé to v dlouhodobém hledisku nedělá dobře na krční páteř a mě celkově.. a teď když už je velká 8m, tak to ani tak dlouho nevydržím…“

„….syn se líp cítil v šátku, ale já byla hotová… nosítko je teď pro nás všechny už jasná volba…“

„…já nebýt toho, že maličké to nedělalo dobře, bůh ví jak dlouho bych se potlačovala…“

„… myslím, že maminky mají největší strach z toho, že ztratí to pouto, alespoň to byl můj strach.. Ale není to tak, jde mít krásné blízké pouto i s miminkem v kočárku…“

Pojďme společně najít LASKAVÝ BALANC pro mámu i mimi.

MIMINKO

Pozorujme nejen možnosti & potřeby miminka, ale také své. Každý máme jiný výchozí bod. 

Jsem zastánkyní co největší různorodosti a co NEJVOLNĚJŠÍHO POHYBU pro miminko v souladu s psychomotorickým vývojem.

A tím myslím kombinace:

➳ nošení na rukách

➳ manipulace a stimulace na podložce

➳ volný pohyb na podložce 

➳ nošení v šátku, nosítku

➳ odpočinek / hraní / spaní v kočárku

MÁMA i MIMINKO po porodu prochází stejným procesem = NAPŘÍMENÍM. 

V případě miminka je to pozvolné rozvinutí ze skrčenečka do esovitě prohnuté páteře.

U mámy je to ZNOVUNAPŘÍMENÍ = hledání nového těžiště a postavení těla po těhotenství.

MÁMA

Zásadní otázka: 

MĚNÍ POSTAVENÍ TĚLA NOŠENÍ DĚTÍ? 

Kdo nosí, ví.

Dokážeme během nošení zachovat neutrální postavení pánve a hrudníku?

Pokud ne, nemůže pracovat hluboké břišní svalstvo a tím přebírají nošení povrchové svaly, které jsou už tak dost přetížené, pokud nedbáme na vhodné pohybové návyky při běžných denních činnostech s miminkem.

Žena se zvládne udržet VĚDOMĚ v napřímení pár minut a poté se většinou začne přizpůsobovat tíze dítěte = 

prohne se v bedrech

zakulatí hrudník 

stáčí ramena vpřed

vyvěšuje se do kyčlí i kolen

dýchá povrchově

…. nepřipomíná vám to postavení těla v těhotenství?

PREVENCE BOLÍSTEK

⦒ naučit se korigovat své postavení těla, dech a vnímat dobře oporu o chodidla

⦒ začít s šátkem pro lepší rozložení váhy miminka a později zkusit nosítko

⦒ nepodceňovat kvalitu úvazu v šátku a nastavení v nosítku

⦒ nošení s mírou

KOMPENZACE

⦒ napřímení a brániční dech

⦒ korigované postavení těla v běžných denních činnostech s miminkem

⦒ cvičení

3⃣ MŮJ PŘÍBĚH o nošení po třetím porodu

𓁺 3 přirozené porody (2016, 2018, 2024)

𓁺 bez epiziotomie, jen mírné natržení

𓁺 diastáza od dětství

𓁺 hyperlordóza

Proč to píšu? Protože vše je individuální a to, co se dělo mně, se nemusí dít většině žen.

Berte to jako případovou studii, která má za cíl otevřít témata, o kterých se moc nemluví. Záměrem je poukázat na realitu, která nechce být často viděna, protože není známá, není věděna.  

Mé začátky s nošením jsem popsala v podcastu k šestinedělí.

POPRVÉ jsem šátek vzdala a nosila až od 4 měsíce v nosítku na výlety a pro utišení bolístek, jelikož kočárek byl u nás ok. Po ukončení kojení byl mým kámošem na uspání.

PODRUHÉ byl šátek už v šestinedělí, později nosítko… hlavně v rámci fungování v domácnosti, se synem a na uspávání jak staršího, tak mladšího syna.

Miluju nošení, ale zároveň vím, že mé tělo nemělo nikdy tolik síly na to, aby nosilo delší dobu, jak jsem to viděla u jiných maminek. Úplně mi uniklo, že se během nošení potřebuju cítit dobře i já, nejen miminko.

Vyignorovala jsem se.

S PRVNÍM synem proto, že mé tělo nemělo nějakou specifickou bolístku k rehabilitaci, která by mě donutila se nad vším zamyslet a s DRUHÝM proto, že mi šátek/nosítko zachránilo fungování s dvouletkám, ale mělo své následky s hemeroidy, bolestmi beder a lopatky.

NA POTŘETÍ bylo mým velkým přáním ODPOČÍVAT a zdrojovat se VÝŽIVNOU STRAVOU, DOTYKEM A VĚDOMÝM POHYBEM. 

Nespěchat na sebe, neklást vysoké nároky. 

Nemusela jsem si uvázat miminko, abych se mohla starat o domácnost, kuchyň a pobíhajícího dvouletka jako kdysi. 

Další velké přání byl kontakt KUŽE NA KŮŽI nejen po porodu, ale co největší část šestinedělí VLEŽE.

ČTVRTÝ TRIMESTR tak Frída prožila převážně na mém hrudníku, aniž bych ji nosila. Takže pokud vám jde primárně o KONTAKT, zkuste preferovat cestu, která je šetrná k oběma stranám.

I tak mě zajímalo, jak si na tom stojí mé tělo, když si Frídu zavážu.

1⃣ PRVNÍ TÝDEN PO PORODU – pokus

Poprvé jsem zkusila nosit týden po porodu do pevného nevynošeného šátku a necítila jsem úvaz dobře. Byla jsem v napětí, stejně tak Frída. Měla jsem velké bříško a miminko tlačilo přímo na něj a společně s gravitací mé PD hlásilo, že teď ještě určitě ne. Bránice, která po porodu začala hledat své místo se vůbec nechytala, a tak se nechytal ani můj dech.

2⃣ DVA TÝDNY PO PORODU – 10 minut

Další pokus už byl s elastickým šátkem. Frída spokojená, vydržela 10 minut. Pořád jsem ji přidržovala hlavičku a ona zobáčkovala pusinkou na mou hruď hledajíc prsíčko. Když jsem se pro něco potřebovala ohnout, myslela jsem, že už se nikdy nezvednu. Byla jsem úplně vypnutá, nula síly.

PS: Nebyla jsem fanoušek elastických šátků, dokud jsem ho nevyzkoušela na vlastní kůži.

Elastické materiály snižují napětí tkání a není se o co opřít. Děťátko se s rostoucí váhou začíná prověšovat a není to příjemné ani mimi, ani mámě. Většinou je univerzálně 5 metrů dlouhý a kolem 50 cm široký. Miminko se nejčastěji váže do kříže s kapsou ven, má přes sebe 3 vrstvy a tak je krásně zajištěné. Úvaz je skvělý v tom, že se předváže dopředu a vy do něj miminko jen vložíte, což je pro maminky s první miminkem velká záchrana. Zvládne unést max. 5-6 Kg (ne 15 Kg, jak někde uvádějí prodej). Tzn. cca první dva/tři měsíce miminka dle hmotnosti. Za mě to určitě stojí za to, pokud nosíte poprvé v životě anebo potřebujete obstarat starší děti a nemáte zanošený pevný šátek.

3⃣ TŘETÍ TÝDEN – 40 minut

REBOZO JAKO PODPORA

Tělo dalo po 20 minutách jasně najevo, že své těžiště ještě hledá, stejně tak postavení těla. Pomohl mi šátek / rebozo, který mi pánev zastabilizoval do neutrálního postavení, které je pro nošení zásadní.

PEVNÝ ŠÁTEK

Chtěla jsem už vyzkoušet pevný šátek, ale ten můj se nehodil, a tak jsem si půjčila jeden zanošený s příměsí eukalyptu a to už bylo úplně o něčem jiném. Šátek krásně kouzal, podpíral, já byla ve větším klidu a miminko se mohlo uvolnit a hned usnout. Zároveň byl hodně těžký a na přicházející teplejší dny nevhodný.

Zjištění 

Nemohla jsem s pevným šátkem dýchat…cítila jsem se jako ve šněrovačce. Dýchala jsem velmi mělce, povrchně, což způsobuje nedostatečné okysličení tkání, tuhnutí trapézů a šíje a díky absenci funkčního dýchání jsme ve větším STRESU.  Po chvíli jsem už nemyslela na postavení pánve a sklouzla jsem do vyklopení, které vypojuje pánevní dno ze své opěrné a nesoucí funkce. Přichází tlak na bederní oblast, pálení mezi lopatkami, tuhnutí trapézů a šíje, vypojení příčného břišního svalu a přetížení přímého. Nitrobřišní tlak tedy uniká bříškem a pánevním dnem.  Hrudník se nehýbal – chyběl trojrozměrný pohyb, rotace, dík které společně s napřímením krásně pracujete s diastázou. 

4⃣ ČTVRTÝ TÝDEN – hodina

Po 4 týdnech už bylo mé tělo víc při síle. Pánevní dno mě neslo mnohem lépe a díky tomu jsem měla mnohem větší chuť nosit. Přes pánev jsem si ještě vázala rebozo, aby mi připomínalo neutrál a díky němu jsem byla v nošení vědomější.

NOSÍTKO od 3. měsíce

S elastikem jsem vydržela až do třetího měsíce a pak nastoupilo rostoucí nosítko po klucích. Hned jsem cítila přepůlení bříška díky pevnějšímu utažení bederního pásu, ramena se mi vtáčely dovnitř a cítila jsem, že miminko není tak zajištěné jako v šátku. A tak jsem si na festivalu Respekt k porodu koupila nové, které mnohem lépe vyhovovalo mým potřebám i díky překříženým popruhům.

5⃣ 5 MĚSÍC

Mé bříško zdaleka ještě NENÍ oploštělé a dlouho nebude, ale společně s pánevním dnem je FUNKČNÍ a o to jde v rámci nošení především. Cítím, že velkou kapitolou budou nohy, které potřebují hodně posílit a tak NESPĚCHÁM, dbám na postavení těla společně s dechem a cvičím nepravidelně na zádech, bříšku a na čtyřech s Frídou po boku.

MÉ DOPORUČENÍ PRO BUDOUCÍ MAMINKY:

✩ pohybová příprava – stoj, sed, zvedání, dřep

✩ zkouška a konzultace nošení v obchodě už v těhotenství

✩ bonding v šestinedělí ideálně vleže co nejdéle to půjde 

✩ nošení v šestinedělí se zavinutou pánví do šátku

✩ počkejte až do chvíle, kdy necítíte ve svém PD tlak, noste jen pár minut denně a přidávejte postupně

✩ korigujte napřímení a braniční dech

✩ naučte se vědomou chůzi

✩ dýchejte do zadního pruhu šátku či pásku pod lopatkami

✩ nechte ruce volně splývat s pohybem, aby se hrudník mohl hýbat do rotace

✩ pokud miminko uspáváte v šátku / nosítku, zkuste využít velký balón

✩ pokuste se miminko po uspání odložit do postele (když jste doma)

✩ kompenzujte po nošení – leh na záda, braniční dech, relaxace PD, otevření a cviky na rotabilitu hrudního koše

✩ vnímejte své tělo a jakmile vás někde začne pálit, reagujte úpravou postoje, zvědoměním opor

PS: ženy s kýlou a nefyziologickou diastázou potřebují extra péči, než se pustí do cvičení. 

Stejně jako miminka po nošení pokládáte na podložku, kde se může pořádně PROTÁHNOUT a KOMPENZOVAT, tak i vy potřebujete nošení kompenzovat.  

Stejně jako vy se necháte opečovat FYZIOTERAPEUTEM, dopřejte ho i svým dětem.

Dopřejte sobě i miminku LASKAVÝ BALANC. 

Říká, že všichni si pamatujeme svůj porod. Máme ho uložený ve svém nevědomí, v implicitní paměti. Motivoval mě tuto pozici zkoumat víc do hloubky a hlavně, jak pomoci ženám a jejím miminkům, aby se jí vyhnuly.

Optimální pozice miminka pro porod je levé přední (miminko má záda mezi vaším levým bokem a pupíkem, hlavička směřuje dolů). Má tak nejsnazší vstup do pánve, do které se dostává svým nejmenším obvodem – záhlavím.

Při zadní pozici je miminko uloženo svou páteří k páteři maminky, brada děťátka je mírně odkloněná od hrudníku a vedoucím bodem při porodu je temeno.

▽ Jak poznáte zadní pozici?

✧ nelze nahmatat páteř miminka vepředu

✧ oblast pupíku ženy je často vpadlá – připomíná talíř

✧ bolesti v oblasti dolní části bederní páteře, stydké kosti a oblasti pánve

✧ nepříjemné až bolestivé pohyby dítěte

✧ bolest vystřelující do vnitřních stehen

✧ často se vám chce na záchod v důsledku tlaku čela dítěte na močový měchýř

▽ Jak se může zadní postavení miminka projevovat u porodu?

Porod bývá delší, obtížnější a pro ženu mnohem bolestivější, protože při zadním postavení musí hlavička provést dlouhou rotaci až o 135 stupňů. Rotuje tedy ke křížové kosti, a proto si ženy stěžují na úporné bolesti této oblasti.

▽ Co vypustit, abyste se zadnímu postavení miminka vyhnuly obloukem?

Mrkněte na video.

Na co se zaměřit?

҉ zdravé pohybové návyky – centrované postavení těla ve stoji, sedu, chůzi, odpočinku, cvičení

҉ zejména neutrální postavení pánve

҉ mobilita & stabilita kyčelních kloubů

҉ předklonové gravitační pozice

҉ prostorný a pružný hrudník

҉ pohyb zaměřený na pružnost, sílu a uvolnění

҉ rebozo techniky pro harmonizaci děložních vazů

҉ dechová cvičení

҉ teplo na bříško

҉ sledování polohy miminka PA, dulou či gynekologickou fyzioterapeutkou

Pozici miminka a jak s ní pracovat rozebírám v kurzu Dvě duše na jógamatce.

𓂀 „Co se nakloní, to se otočí.“

Před 5 lety mi na kontrole v 34. týdnu paní gynekoložka oznámila, že se Ruben přetočil zadečkem dolů, i když byl do té doby dole hlavičkou…

Ledová sprcha a vystřízlivění…

COŽE? Jak se to stalo? PROČ?

Nevěděla jsem, co to vlastně znamená, co mám dělat… „nepočítala“ jsem s tím

Nedostala jsem k této situaci žádné další informace než jen, že když se nepřetočí, řešili by se mnou porod císařským řezem… aha?!

Hlavou mi jelo tisíc otázek a scénářů.

Nejdřív jsem začala výčitkami, co jsem udělala špatně a vrhla se po hlavě do fyzických cviků, které mají podpořit miminko v přetočení. Koupila si rolničku a začala se radit se svou PA a ptát, jak pracují s touto pozicí v porodnici, kde jsem chtěla rodit….

Kdybych měla smůlu na službu jedné doktorky, která s touto pozicí zkušenosti nemá, rovnou bych šla na císaře.

Má PA mě v porodu KP podpořila, ale měla svázané ruce rutinními postupy a nešlo jít proti doktorům, sic možnost porodit KP byla. Porod KP se tam vedl pod velkou kontrolou a intervencemi.

Přišlo mi to celé jako úplný nesmysl… přece se můj porod nebude odvíjet od štěstí nebo nezkušenosti jedné doktorky? Měla jsem chuť změnit porodnici anebo si zaplatit lékaře, který s porodem KP zkušenosti má.

Vše si pomalu sedalo, nabírala jsem sebedůvěru v porod KP a tím jsem také začala přicházet na to, proč se asi Rubínek přetočil…

Lítala jsem kolem prvorozeného dvouleťáka, zvedala, výletovala a vytvářela v bříšku velkou tenzi. Ladění bylo jen večerní, přes den tělocvična.

Postupně jsem přestala s inverzními pozicemi, protože mi konečně došlo, že nejvíc potřebuju klid… změknutí bříška i pánevního dna, aby se tam Ruben chtěl opět zanořit. Aby mu tam nebylo tak těsno.

Přišly na řadu hranice, které nebylo jednoduché s dvouleťáčkem vykomunikovat a zklidnění…

Ve 37. týdnu se Ruben přetočil nazpět….

Chci podpořit ženy, které se ptají PROČ, aby se co nejvíce zaposlouchaly do svého nitra a odpověděly si:

JAK SE CÍTÍM?

JAK TEĎ ŽIJU?

CO ŘEŠÍM?

UMÍM SDĚLIT SVÉ POTŘEBY?

Není to černobílé, příčina může být FYZIOLOGICKÁ.

Může to být také jednoduše ROZHODNUTÍ miminka, kterému je takhle třeba lépe…

Důležité je vědět, že tato poloha je fyziologická (když je podélná) a pokud máte podporující tým, vše se řeší mnohem snáz.

Často je to ale jinak… ženy jsou strašeny a tlačeny do porodu CS. Proč, když se daří miminku dobře? Tématem je STRACH, který je na ženy přenášen a mizící zkušenosti s přirozeným porodem KP.

Proto pak ženy zkouší všechno možné a v tísnivých případech také ZEVNÍ OBRAT.

Můžete zkusit spoustu věcí a když nic nepomáhá, nakonec polohu PŘIJMOUT a pokud nejsou žádné překážky, nechat se podpořit v přirozeném porodu.

Vše je individuální, ale z mé zkušenosti vím, že pokud žena jako první emoci od zdravotníků dostane strach, špatně ho ze sebe sundává.

Potřebujete hlavně maximum podpory. Respektujte své pocity a nenechte se nutit okolím do ničeho, co vám není vlastní (přirozený porod KP X císařský řez).

Se vším vám poradí kvalifikovaná porodní asistentka nebo dula. Ať už to dopadne jakkoli, budete vědět, že jste udělala MAXIMUM.

Pokud se rozhodnete pro císařský řez, myslete také na PORODNÍ PŘÁNÍ, do kterého porod CS a vaši představu zahrňte.

I porod CS může být laskavý, vstřícný ke všem, včetně bondingu.

V kurzu Dvě duše na jógamatce jsem zaktualizovala ebook k tomuto tématu a k němu také lekci zaměřenou na praktické tipy, jak s touto pozicí pracovat.

⇣⇣⇣