Podcast DVĚ DUŠE s Veronikou Johánkovou (Těhotenství a porody Vítek, Ruben, Frída & porodní příběh pohledem Frídy)

Když mě napadlo své porody nahrát, nejdřív mě polilo horko s otázkou, koho to bude zajímat.

Jenomže pak vidím v knihovně knihu Příběhy zrození a bylo to.

Každý pozitivní příběh může pomoci ženu nasměrovat, motivovat, popostrčit ke změně a tak to vzniklo☺️

3 večery
3 příběhy
191 minut povídání o mých těhotenstvích a porodech do podcastu

🎙DVĚ DUŠE

Nechtěla jsem se v ničem omezovat, dopředu si připravovat strukturu a hlídat si čas… jelikož toho bylo hodně, musela jsem povídání rozdělit na dva díly.

A tak vše plyne bez autocenzury. Přizvukující spoluaktérkou je mi Frída, která vedle spinká.

Ze srdce Veru, Vítek, Ruben a Frída

Podcast si můžete poslechnout na:

YouTube (Vítek & Ruben)

YouTube (Frída)

Spotify (Vítek & Ruben)

Spotify (Frída)

Apple podcast Vítek & Ruben)

Apple podcast (Frída)

Další podcasty si můžete poslechnout na: https://veronikajohankova.cz/podcast/

Hezký poslech

PS: Připojuji také

Porodní příběh pohledem Frídy

Tak si říkám, že už maminka snad stihla vše, co potřebovala… troje oslavy Vítkových narozenin, navařit jídlo na šestinedělí, setkat se s nejbližšími, zacvičit si, nechat se opečovávat a taky rande s tatínkem… tak já už jdu na svět, jo?

V noci to bývá nejklidnější, tak ja začnu někdy uprostřed, ať se aspoň trochu vyspí. Maminka se schválně nedívá na hodiny, aby se nevystresovala, že už se nevyspí, takže čas nevíme, ale to je jedno.. začneme po lehoučku… upustím trochu plodové vody, přidám kontrakci a dám jemný signál, že už je to tu.

Vše zopakuju znova, když se začne rozednívat a odšpuntuju té vody trochu víc. Dávám signály nejdříve co 40 minut a pomalu ubírám, aby se mohla maminka ladit pomalu a měla čas si užít vše, co si přála.

Růži v aromadifuzéru, svíčky, afirmační karty, bylinnou napářku, hudbu, intimní osvětlení, maliník a dobrůtky, aby měla sílu…

Trochu ji z ladění vytrhávalo dobalování tašky do porodnice, kdyby náhodou a taky tisíc otázek mého staršího bráchy Vítečka, který měl jarní prázdniny. Mladší brácha Ruben šel na dopoledne do školky, aby kluci nedělali příliš velké čóro móro a maminka tak měla možnost se do všeho ponořit.

Díky Legu, které Vítka zaměstnalo na delší dobu se maminka mohla konečně pořádně zkoncentrovat a začala dopisovačka s naší porodní bábou. Trošku jsem hledala, jak se správně napasovat do pánevního vchodu, abych mamince poslala jasný signál, že už chci za ní. Sice se houpala, užila si napářku, která mě šoupla dál, ale já podle porodní báby potřebovala jednu dvě silnější kontrakce na pravém boku na supermana s bříškem zabořeným do postele, abych si to usnadnila, tolik se nenadřela, odšpuntovala té vody víc a kontrakce zefektivnila.

Tatínek mezitím chystal bazének, sic pořád nevěděl, kdy už teda napouštět tu vodu. Maminka si totiž myslela, že s takhle jemnými kontrakcemi bude rodit tak 3 dny. Šla si dát sprchu, vanu a lehla si do postele na supermana a dostala dvě tak silné kontrakce, že se nemohla zvednout. A pak to frčelo…

Maminku jsem dotlačila na záchod, kde jsem dupla na plyn a z 10 minut to šlo na 5, pak na 3 a už přicházela jedna vlna za druhou… vše během půl hodiny. Kluci se v pokojíčku koukali na pohádky a sic maminka dělala všemožné zvuky, raději zůstali v pokojíčku.

Tak tak se napustil bazének, maminka do něj vlítla, já ji poslala obří vlnu ve stoji, ze kterého šla do startovací polohy a já si jako v tobogánu vyklouzla do vody, trochu si zaplavala, a pak zakotvila na mámině hrudi s tatínkem v zádech.

Porodní báby přijely o pár minut později, a tak si maminka opět užila sólojízdu. Záměr to ale nebyl… maminka si pořád myslela, že bude rodit ty 3 dny, ale polohování s vodou, tancováním, hučením a úplným puštěním kontroly ji katapultovaly k cíli dřív, než si myslela.

S maminkou jsme se pak přesunuly na gauč, kde jsme si dopřávaly společné ňuňání další dvě a půl hodiny už v kruhu celé rodiny. Nikdy na to nezapomenu.❤️