Dva roky po porodu

Druhý rok po porodu byl intenzivní všemi směry.

Nesl se v duchu: méně tlaku, více důvěry.

Přinesl pomalý rozpad zajetých kolejí a stavění nových.

Tělo dostalo zabrat, duše byla naplněná láskou, ale zároveň čelila mnoha výzvám.

VĚDOMÝ POHYB

Než se minime postavila na vlastní nožky, nosila jsem fest. A pak za ní hlavně lítala a zachraňovala z horolezeckých výstupů. Nosítko mě zachraňovalo při vaření, v kavárnách, na výletech s klukama a když bylo ouvej.

Intenzivní cvičení vůbec nebylo potřeba. Dřepů, zvedání, poponášení, běhání a akrobatických poloh je mezi 1 a 2 rokem požehnaně, a tak pro mě zůstává priorita FUNKČNÍ vědomý pohyb, MIKROJÓGOVÉ flow a hlavně PÉČE.

Díky vědomému pohybování při nošení, kojení a každodenních věcech se kolem roku a půl tělo začalo zpevňovat samo, přirozeně, bez tlaku.

NOŠENÍ

Čím víc jsem nosila, tím víc mi dávalo tělo najevo, kde má hranice.Dlouhé nošení si vždy vyžádalo nejdřív uvolnění přetížených zad a znovunalezení core dechem.

ZMĚKČENÍ mi přináší parťáci, kteří se válí nebo schovávají v obýváku: pěnový válec, ježek, tenisák, masážní podložka s bodlinkami, overball.

Slabé bříško a hyperlordóza je moje téma od dětství, proto tříselné kýly. Je neuvěřitelné, jak moc je v tomto tématu správné nastavení pánve s hrudníkem a dech stěžejní. Ale je to dřina, zvát je k sobě během nošení, uff.

VÝVOJOVÉ MILNÍKY A SPÁNEK

Jakmile děťátko začne CHODIT a víc MLUVIT, vždy se to projeví na spánku.

V roce a čtvrt to bylo pořádné tóčo.

Moje nejmenší je bystrá, upovídaná, zvídavá a hodně společenská. Tím, jak se nebojí oslovit kdekoho, posunula mi hranice komfortu, které mě učí nebát se mluvit s cizími lidmi jen tak.

Tenhle vývojový skok přinesl spinkání jen se mnou a buzení co chvíli. Kdysi bych se hroutila, ale když rozumíte tomu, co se děje, přestanete s tím bojovat. Začnete víc důvěřovat a z vyčerpávající bitvy se stane prostě… fáze.

VÍC VŠEHO

Jak u kluků, tak i u mé maličké se v druhém roce zvýšila potřeba POZORNOSTI, nošení, kojení, přišla separační úzkost a oči se upnuly na každý pohyb mé malé průzkumnice, která se nebojí ničeho.

Je to období, kdy mi je venku lépe než uvnitř. Oba kluky jsem díky tomu naučila spát hlavně v kočárku, ale tady je vše jinak. Potřebuju být doma, když kluci přijdou ze školy a moje maličká se stala první, která spinká po obědě doma.

Velkou výzvou bylo skloubit potřeby všech dětí: spánek, kroužky, škola, příprava jídla, 1:1 čas. Díky tomu se kluci stali mnohem víc samostatní.

Hluk se v naší domácnosti zvýšil o několik decibelů a přišla srážka s vysokou citlivostí.

TICHO, SAMOTA A HRANICE

Žádné lekce jógy, fitko ani terapie. Jednoduché kroky k tomu, abych nakumulované napětí pustila z těla ven. Protože jinak se ze mě stává Kálí, která seče hlavy na potkání.

Domluvila jsem si okýnka pro TICHO a SAMOTU. S nimi přišlo velké uvědomění, jak moc nám chybí komunita…blízcí, kteří by dítě vzali na chvíli z náruče a přenesli pozornost na sebe, abychom se nadechli a nebyli pořád jen ve střehu.

Zkuste pozorovat, kolikrát za den jste v takovém tlaku, že vám dech vůbec neplyne. Kdy ho prostě držíte v nádechu, v pohotovosti. Když nervová soustava bije na poplach, jít si zaběhat není cesta. Pro mě bylo řešením zastavení, ticho a minimalistická pravidelná péče.

VÝŽIVA

Menstruace se ke mně zatím ještě nevrátila. Mé tělo živí malého človíčka a to je obrovská práce, která si žádá péči zevnitř.

Proto se pro mě stalo stěžejní vyživovat se ve stylu Paretova pravidla 80/20 (80% výživně, 20% prasárničky). Být na sebe příliš přísná vede jen k napětí, stresu a vyčerpání. Je mnohem lepší mít radost z jídla, než se z něj stresovat.

U doplňků stravy se zaměřuji především na to, co tělo po porodu a při kojení skutečně potřebuje.

Základem je hořčík pro podporu nervové soustavy, svalové regenerace a může přispět i ke kvalitě spánku. Vitamin A, dále omega-3 mastné kyseliny pro mozek a hormonální rovnováhu, zinek pro imunitu a hojení a měď pro jeho přirozené vyvážení.

Důležitý je také jód, zejména pokud ho není ve stravě dostatek.

Kolagen může podpořit pojivové tkáně, které jsou po porodu vlivem hormonálních změn více oslabené, a přispět k péči o klouby a kůži.

KDYŽ SE JEDNY DVĚŘE ZAVÍRAJÍ, ABY SE OTEVŘELY DALŠÍ

Celý druhý rok byl rozpadem a zároveň tím nejdůležitějším skládáním.

Přehlcenost, odpojení od sociálních sítí, hledání sebe a human design jako pilíř, ke kterému se vracím, když nevím. Nedává mi návody na život, vrací mě k sobě.

Letos mě čeká zlomový věk. A za všechny kotrmelce jsem nejvíc vděčná. Přinášejí mi růst, úžasné lidi do života, umění pouštět a nebát se říct si o pomoc. Navázat pravidelnou rodinnou podporu, abychom mohli opečovávat naše partnerství, protože to je na prvním místě.

HOLČIČKA MOJE

To nejlepší na konec.

Sukýnky, šatičky, culíčky, růžová, nonstop zpívání, malování, koukání se do zrcadla. Pusinky a pohlazení, ale také pořádné pištění…aukyyy

Kluci ji nevnímají jako soupeře, chrání ji. A vidět, jak se tihle tři propojují, je jedno z největších světel celého druhého roku.

Být maminkou holčičky je moje největší učení. Učím se s ní odpočívat, přemýšlet nad svou energií, nad tím, co nechci, aby viděla a opakovala…

Čančáme se, češeme vlásky, ťapkáme první barvičky na obličej a nad spoustou věcí mávám rukou.

Nese v sobě ženskou energii přirozeně. A to, jak mi ji každý den ukazuje, je největší dar.

Děkuju, že jsi